Už koráb veze noc na tvoje přístaviště,
Už kotva zaskřípala své temně modré příště.
A nic se neutají v té čistočisté vodě,
Jen měsíc zrcadlí!
Kašírovaný břeh, kašírované kosti,
A mlha z terpentýnu lže ve vší počestnosti.
Snad překvapí tě pocit, že takhle voněj vlasy,
V kterých se neutopíš!
Už koráb veze noc a majáček tvůj hasne.
Jak neskonale moc to s tebou bylo krásné.
Však kotva zlomila se o útes z papundeklu.
Jsme ráji nejblíž!
Žadoní o přílivy pro všechny vyschlá řeka.
Ten koráb nedopluje, i když se stále čeká,
I když se stále věří, tvá malá čistá duše …
Jsme ráji nejblíž!