Na kraji světa se blýská,
ach, kde se vzal ten mrak
který mé slunce zacloní
tak jako velký temný pták.
Odtud už dál to nejde,
další krok znamená pád
nebo let, až mrak přejde,
teď už to nejde, nejde vzdát.
Z ostrosti barev a slzí,
z nekonečnosti slov
mění se tvář tvá a brzy
ruka tvá chladí kámen i kov.
Oblohou prošlehne plamen,
už se to muselo stát,
zavíráš oči a kámen
i s kovem začínají tát.