Přitahuje můry z daleka,
přelétají oceány stínů.
Lampa se nejdřív rozbliká,
jak z nedostatku plynu.
Pak ale svítí jak majáček
na konci moře vzdechů
a můra jak správný vojáček
odevzdává se plechu.
Předem sečtené oběti
tápají v divném prázdnu,
nad nimi v tvaru přeletí
zbytečky křídel na dnu.
Co bychom dali za lampu,
co by nás ve tmách vedla,
co by nám dala směr a cíl,
trochu spálila křídla.
Pak bychom snad už hledali,
hledali v každé době,
hledali v sobě plamínky
a přimknuli se k sobě.