Lezou sem ze dvora podivný týpky
A když to nezvorám, tak zůstávají.
Tahají po kapsách barevný skřipky
A když jim dáš napít, tak vyhrávají.
Rychlíky zpomalej, okýnka padají
A všichni zaslechnou, o čem to je
Pan vrchní účetní z čekárny o ráji
Dá duhovou roletu nad koleje.
Myšlenky z podkroví, blázni a stromy,
Šílenství neklade odpovědi.
Na různých kopečkách vystavím domy,
A čekám ve tmě, kdo první zradí.
Lezou sem ze dvorů podivný týpky,
Pozvu je nahoru, snad je nepoplaším.
Křehké jsou prostory, křehké jak skřipky
Ze skla a samoty, a víc už nevím.
Mám různé roviny, kdo se v nich vyzná,
Můžem se osmělit a nestoupat výš.
Kufry a peřiny, poslední jízda,
Vůbec už nevadí, kde vystoupíš.
Hrnem se nasedat, ani se nehnem,
Kolejí na uzel končí se štreka.
Vím, že mi nevěříš, když se však sehneš,
Pocítíš temnotu, jak na nás čeká.
Zmačkané noviny létají refýží,
Mačkáme struny a hrajem, co to dá,
Křičíme ze spánku, nic se však neblíží …
Zkonějším, pohladím, … to se poddá.
Zabiják čas