Vábnička života věčného toužení,
Zaskřípám zuby a zavrzám koleny,
Nikdo tu neříká, jaký je čas,
Proč věčný život je připraven v nás.
Možná že poprvé když jsem tě uviděl zachvěl se nevinný svět.
Možná že poprvé, když jsem se zastyděl za jenom z papíru květ.
Prstýnek z něčeho, jen těžko kov,
Za tolik upřímně vylhaných slov
Ležím na zemi jako kříž a křičím, zda mi rozumíš.
Prostírám ubrusy na holé kameny, bude se podávat všechno to ztracený,
Budou se nalévat prolité slzy, budou se vymlouvat, jak je vše mrzí …
Za sliby kupujou lásky i oltáře, přeplouvaj řeky svých běd,
Nakonec ležíme a slunce na tváře hází nám stíny těch let.
Projeví útrpnost každému padlému,
S dodatkem - byla to jen chyba v systému …
Ležím na zemi jako kříž a křičím, zda mi rozumíš.
Vábnička věčného života v poklusu na účet rodičů ve věčnym mínusu,
Prozvonit centrály, zda někdo poslouchá, skutečná slova že přijdou ti o ucha,
Možná že poprvé bylo i naposled, služba je nepřítomná,
A vady na kráse zalepí flažolet, a zazdí do tajemna
Možná že všechno se nevydýchá,
Hraje nám jak z bunkru harmonika
Ležím na zemi jako kříž a křičím, zda mi rozumíš.
Omlouvám postoje, na kterých stavíme slušnej až za hroby, nic o nich nevíme,
Nevíme kam vozej ty svoje oltáře, aniž by neplivli někomu do tváře
Dohrává kutalka, dochází pitivo, všechno se uzavírá.
Možná do nonstopu na rum a na pivo, na co se neumírá?
Projeví útrpnost každému padlému
S dodatkem - byla to jen chyba v systému,
Ležím na zemi jako kříž a křičím, zda mi rozumíš?