Sedával na trůně své bezvýznamnosti
Díval se do dějin Kostnice bez kostí
Študoval noviny a psal si výpisky
Do hospod nechodil Na poště propisky
Kradl a vypsal je úplně do mrtě
Staral se o děti v konečně dobrotě
Hrál s nimi Nezlob se a s nimi švindloval
V rámci svých korozí svou ženu miloval
V plechových krabicích s čísly a papírky
Lepil si konečné výsledky do sbírky
Nikomu nedával zadarmo nahlížet
Za čelo z plexiskla Do svého talíře
Za čelo zpupného a taky chabého
Myšlení myšího myšlének malého
Klacíkem v hovínku sháněl se po Bohu
Ztracené svědomí šlapalo na rohu
Úporně staral se o svoji rodinu
Každému věnoval i stejnou vteřinu
Ze svojí frustrace nenašel svobodu
Zlomil se uprostřed svobodných národů
V brutálním vesmíru Před hlínou na sošce
Namlátil manželce že kradla v sámošce
Protože zničila velkou část emblému
Vylezl na vršek shnilého totému
Kýval se v rozkoši, potomci zmizeli
Netušil okamžik, kdy byli dospělí
Na stole Nezlob se anebo Prohlédni
Děravým ubrusem na nápis Vypadni.
Za všechno nejlepší, co přál nejvíce
Zbyla mu mašlička a prázdná krabice
S nadějí vírou a žlučí zpěněnou.
Nechápe. Bylo to přec dobře myšleno.