V zákopu pro stojícího střelce
Stojíme, je dávno po večerce
Už odtroubili, palba ztichla a kamarádi spí
A noc už čichá jako pes, jestli se rozední.
V zákopu s rukama od jílu
Utrhnu si kousek papíru
To kvůli cigaretě nedopíšu svou básnickou sbírku
Pak chvilku vychutnávám klid a škrtám první sirku.
V zákopu pro stojícího střelce
Stojím sám, je dávno po večerce,
Víš kolik zabahněných nocí já smolil ten svůj cit
Do neúhledných řádků, a to mi nemůžeš už vzít.
V zákopu s rukama od hlíny
Už nesnesl bych tvoje peřiny
Ty kecy o ničem a problémy, jako když žijem v cirku,
Tady skutečné bubny hrají … a škrtám druhou sirku.
Přemýšlím o Bohu jak o něčem, co není
Už není osudu a není odpuštění,
Jak není jasný který z kamarádů by zítra ještě žil,
A suchý výstřel suchý svist teď ještě minul cíl.
V zákopu zní něčí pašije,
Tam kde se umírá, tak tam se spíš žije,
Tu třetí sirku beru do rukou a zkusím, škrtne-li …
Teď už se sotva minou, na shledanou v ………
A až mě najdou ráno, v ruce mám
Pár ušmudlaných listů a v nich oceán
A všechno co jsem měl po celý zatracený život rád
To všechno stačil jsem ti napsat, napsat akorát.