Stála noc nad údolím tak jako zvon
a v něm srdce a to srdce jsme my dva
Do celého vesmíru
naše srdce vyzvání,
jak se svět na své pouti kolíbá.
Stála noc nad údolím a hvězdná báň
rozechvělá jako ty nám vyzvání
do celého vesmíru
souznění posílá,
měsíční svit tiše letí po stráni.
Bylo nám i společně docela málo.
Stačilo dlaně stisknout, tolik mít,
cítit příliš časné jaro,
dohrál zvon, když přišel mrak,
ale od té doby víme oba, jak zní,
ale od té doby víme oba, jak zní.