Bez barev maluju portréty těl,
Jak to kdo vytuší, jak to kdo chtěl,
Poznává nahotu řinčení strun,
Bez štětců usedám v malířů trůn.
Blázen a šašek, kdo víc a kdo míň,
Jestli jsi nedosáh, zbývá ti stín,
Jestli jsi přízemní, nevidíš nic,
Nad hlavou z papíru přeletí sýc.
Portréty duší zranitelné jako jsou lidé
Portréty tuší nezřetelné, slunce nad obzorem vyjde.
Zrcadlo portréty nezajímá
Studená světla, když z dálky hřímá
A palcem k zemi se zadusí hněv
A umíraj červi a umírá lev.
Nehmotné bytosti z portrétů jdou
Našim bezsvědomím propádlujou
Nicotné potoky mizernejch slok,
Letos to nevyšlo, snad příští rok.
Portréty duší zranitelné jako jsou lidé
Portréty tuší nezřetelné, slunce nad obzorem vyjde.
Na plátnech rudá se změnila v čerň,
Hluší a slepí dnes mají svou žeň,
Pochopit smysl a přežívání
Dvojitá mysl je k uzoufání.
Krvácej prsty a krvácí hruď,
Jak dlouho ještě mám, nevím, Bůh suď,
Čím dál víc do ticho černobíle
Vysílám paprsky nezletilé
Portréty duší zranitelné jako jsou lidé
Portréty tuší nezřetelné, slunce nad obzorem vyjde.
Blázen a šašek, kdo míň a kdo víc,
Jak noční můra jsou odrazy svíc,
Poznat a rozeznat odkud až kam,
Vemte ty obrazy, já vám je dám!
Odvrací se bysta pošetile,
Nechce nic vidět a slyšet a hle,
Loď bláznů vyplouvá neznámo kam …
Dám mapy zadarmo, já vám je dám!
Portréty duší zranitelné jako jsou lidé
Portréty tuší nezřetelné, slunce nad obzorem vyjde.